Jméno postavy:
Nicolas Thibaut
Rasa:
Nefilim
Věk:
13.7. 2000
Výška/váha:
185cm/80kg
Roy van Leeuwen
Faceclaim:
Charakteristika:
Vnější charakteristika
Nico je nadprůměrně vysoký mladý muž jehož výška dosahuje zhruba 185 centimetrů. Jeho věk lze odhadovat přibližně na dvacet let. Jeho atletická postava dává všem jasně najevo, že se rozhodně sportu a pohybu obecně nebojí. Stejně tak posilování mu zřejmě není úplně cizí.
Delší hnědé vlasy jsou často mírně rozcuchané, protože jen velmi nerad používá umělé prostředky k tomu, aby donutil své vlasy zůstat tak, jak chce on. Mnohem raději si nechává účes upravit větrem během běhu po lese. Navíc se nezdá, že by tento styl vadil někomu v jeho nejbližším okolí.
Jeho tvář je narozdíl od vlasů vždy pečlivě upravená a díky tomu často působí mladší než doopravdy je.
Jeho modré oči se poměrně často stávají příčinou toho, že se stává středem většinou nevyžádané pozornosti, zejména dívky se kolem něj často motají. A přestože jsou dny, kdy si jejich pozornost a komplimenty užívá, mnohdy by byl raději, kdyby ho nechaly na pokoji.
Jeho láska ke sportu a pohybu se velmi výrazně projevuje na složení jeho šatníků. Preferuje pohodlné, praktické oblečení převážně tmavších odstínů. Téměř neustále na sobě nosí sportovní oblečení. Nezáleží mu na značce a ceně oblečení, nejpodstatnější pro něj je jeho pohodlnost. Co se týče barev, jak už bylo řečeno, preferuje tmavší odstíny a rozhodně by na sebe nevzal cokoliv růžového, protože tuto barvu přímo nenávidí.
Přestože si potrpí na pohodlnost oblečení, neznamená to, že by se nedokázal přizpůsobit formální situaci. Pokud to okolnosti vyžadují, je možné ho spatřit v obleku a elegantně upraveného.
Na jeho pravé ruce je možné někdy spatřit prsten s rodinným znakem, avšak nenosí ho příliš často, protože mu během většiny běžných činností dost překáží a raději ho nechává v bezpečí domova mezi svými osobními věcmi.
Vnitřní charakteristika:
Nicolas je mladý Francouz, kterého je téměř nemožné zastihnout jak sedí v křesle a čte si knihu, na něco takového se prostě nedokáže soustředit. Již když byl malý, říkali o něm učitelé, že je nesoustředěný a roztěkaný. Ne problémový, jen neklidný. Vlastně párkrát doporučovali jeho rodičům, aby s ním navštívili psychologa, ale ten řekl, že je prostě jen živější dítě. A to u něj přetrvalo do současnosti… Potřebuje být neustále v pohybu. Miluje sport všeho druhu, od týmového až po individuální. Přímo vyhledává aktivity, které se sebou nesou alespoň náznak nebezpečí. Adrenalin je nezbytnou součástí jeho života bez které prostě nemůže dlouhodobě fungovat. Přestože již není dítě, stále tajně touží po velkém dobrodružství a snaží se si to vynahradit alespoň drobnými riskantnějšími podniky v rámci běžného života.
Rád se učí a získává nové zkušenosti. Snaží se čerpat z nejrůznějších zdrojů, ale nechtějte po něm, aby kvůli tomu trávil hodiny v knihách. Nesnese učení nudné teorie, což však neznamená, že by byl hloupý. Má všeobecný přehled a znalosti o oblastech, které ho zajímají. Možná proto byl celkem oblíbený u učitelů, přestože neměl tak dobré známky jaké by mohl mít, kdyby se trochu víc snažil. Ale pokud má možnost učit se něco v praxi, nenechá si tu příležitost ujít.
Sebevědomí mu ve většině případů rozhodně nechybí, někteří lidé, kteří ho příliš neznají, se o něm vyjádřili, že na ně působí trochu arogantně. Ne že by to byla pravda. Je soutěživý, snaží se být ve všem nejlepší, ale rozhodně nemá ve zvyku se nad nikoho povyšovat.
I on však dobře zná situace, kdy najednou ztrácí pevnou půdu pod nohama, neví, co má dělat a jeho sebevědomí jako by náhle zmizelo. Nesnáší ten pocit a snaží se těmto situacím vyhýbat. Třeba tím, že když má zkusit něco, v čem si není jistý, dává si pozor, aby neměl diváky. Názor ostatních je pro něj někdy až příliš důležitý, což pravděpodobně zdědil po svém otci.
Co se týče práce v týmu, je to celkem týmový hráč. Problém je, že miluje svobodu a jen těžce nese, když mu někdo říká, co má dělat. Má své zásady, které uznává a kterými se řídí. Pokud ho chce někdo donutit jednat v rozporu s těmito zásadami, pravděpodobně se bude dost bránit. Pokud mu ale někdo ukáže, že si jeho úctu a respekt zaslouží, bude mu spolehlivým parťákem, který bez odmlouvání udělá vše, co bude v jeho silách, aby dosáhl cíle svého týmu. Autoritu si u něj ale většinou nelze získat silou a nadřazeným přístupem.
Co se týče jeho temperamentu, nachází se kdesi na pomezí sangvinika a cholerika. Na veřejnosti se po většinu času projevuje jako sangvinik, ale zavřete ho někam bez možnosti pohybu či jiného způsobu vybití přebytečné energie a stane se z něj nevyzpytatelný cholerik. Snaží se na tom pracovat, ale zatím nejefektivnější metodou byl sport.
Někdy může působit poněkud zbrkle a nerozvážně, přestože i to je dané situací. Pokud má pocit, že jeho práce nemá smysl a nezaslouží si její pozornost, snaží se to udělat co nejrychleji, aby se mohl věnovat zajímavějším věcem. Což většinou znamená, že kvalita nemusí být úplně nejlepší. Pokud ale ví, že jde o důležitý úkol, ke kterému je nutné přistupovat s rozvahou, tak i to dokáže… pokud netrvá strategické uvažování moc dlouho. Jen v jednom případě to neplatí… v případě, že má pocit, že by váhání mohlo ohrozit zdraví či životy jiných lidí, je připraven okamžitě jednat bez ohledu na to, jaké nebezpečí by mohlo hrozit jemu.
A co ho dokáže opravdu efektivně naštvat? Když někdo ohrožuje ženy, děti, nebo si dovoluje na slabší protivníky. V takovém případě ani nepřemýšlí nad tím, zda je možné použít diplomatickou cestu.
Má vůbec z něčeho strach? Samozřejmě, že má. Existuje snad někdo, kdo by opravdu nevěděl, co je to strach? Strach ze selhání, z prohry, ze ztráty svých blízkých a i mnohem banálnější důvody strachu. Pokud se však bojí, nejspíš vám to nepřizná. Bere to jako projevení slabosti a obává se toho, že by mohl kvůli svému strachu klesnou v pohledu ostatních.
Je většinou celkem společenský a upovídaný. Mezi spolužáky byl celkem oblíbený a jeho spolužačky… to je samostatná kapitola. Dívčí společnost je mu často příjemná a užívá si ji, přesto jsou chvíle, kdy chce mít klid a prostor na přemýšlení. Proto si tak rád chodí zaběhat do přírody. A plavání v chladné vodě? Žádný problém. Život je pro něj jedna výzva za druhou a on se nehodlá nechat nějakou z nich zastavit.
Co se týče dívek, byl vychováván v tom, aby s ženami jednal slušně. Takže se sice na ulici otočí za krásnou dívkou, prohodí s ní pár slov, případně ji pozve na víno, ale k překvapení všech, a hlavně jeho spolužáků, se to nikdy nedostane dál. Nepovažuje za správné dovolovat si vůči dívce něco víc, pokud to s ní nemyslí opravdu vážně.
Pokud ale žena potřebuje obejmout, vyslechnout, nebo zlepšit náladu květinou, nemá s tím nejmenší problém. Jen na nakupování není ideálním společníkem.
Má rád dobré jídlo a francouzské víno. Je snadné vypozorovat u něj kladný vztah ke zvířatům. Jde nejspíš o jeden z mnoha znaků jeho francouzského původu.
Co se týče jeho zájmů, často ho můžete zahlédnout za běhu, na kole, případně na motorce. Rád si zahraje fotbal či jinou míčovou hru. Neváhá se vrhnou i v chladném počasí do vody. Ale čemu se věnuje opravdu dlouhodobě je lukostřelba. Je to jedna z mála činností, během které dokáže opravdu zklidnit svou mysl a trpělivě mířit.
Co se týče jeho dalších zájmů, často jde spíše o krátkodobé záležitosti.
Minulost:
Narození a rodina:
Nico se narodil uprostřed jedné letní noci nedaleko hlavního města Bretaně - Rennes v domě dvou nefilim - Sebastiena Thibauta a Elodie, která jen velmi nerada zmiňovala jméno svého rodu a ani Nicolas ho nezná.
Jeho otec byl lovec z méně významného rodu, který se však rozhodl dokázat, že být nejlepší neznamená pocházet ze slavné rodiny, ale že v každé rodině byl na začátku její slávy někdo, kdo dokázal, že to jméno má nějakou váhu. A v jeho rodině to chce být on.
I Nicova matka, Elodie, byla lovkyní, avšak od své rodiny odešla velmi brzy a svou pozici nenáviděla. Bylo to z velké části způsobené jejím otcem, který od ní očekával jen ty nejlepší výsledky a jakékoliv nesplněné očekávání bylo fyzicky trestáno. Tato přísná výchova z ní však nevychovala nejlepší lovkyni, ale ženu, která nenávidí svého otce a mnohem raději by byla mezi lidmi s kterými proto vždy trávila dost času.
Nico má také o dva roky staršího bratra Juliena s kterým měl vždy velmi kladný vztah, přestože spolu vlivem jejich otce neustále soupeřili. Byli neustále porovnávaní a oba chtěli ukázat svým rodičům, že jsou lepší než ten druhý. V čemž měl samozřejmě Julien jakožto starší potomek výhodu.
Vztah s jeho rodiči byl dlouhou dobu opravdu pozitivní, možná také kvůli nepsané dohodě mezi nimi, podle které nezapočne u jejich dětí výcvik lovců dříve než dosáhnout věku šesti let.
Dětství - do pěti let:
Rodina žila v domě ve francouzské Bretani, který jim poskytoval dostatek prostoru. Byl zde snadný přístup do města, ale zároveň k přírodě.
Sebastien byl na své syny přísný, ale pořád to byly jeho děti a ani to, že z nich jednou budou lovci, nebyl důvod, aby je neměl rád. Je však pravda, že měl vždy trochu problém dát jim svou otcovskou lásku dostatečně najevo.
Už tehdy se Nicolas věnoval nejrůznějším druhům sportu, ať už běhu, šplhání, plavání, nebo dalším individuálním i týmovým disciplínám.
Když bylo Julienovi šest let, bylo načase, aby začal s výcvikem. Elodie si však nepřála, aby byl u výcviku i jejich mladší syn, Nico, chtěla ho od toho uchránit jak jen to bylo možné. On nechápal, proč najednou nemůže trávit tolik času s otcem a bratrem, ani proč je najednou jeho otec tak přísný nejen vůči jeho bratrovi, ale i vůči němu.
Elodii se nelíbilo, jak se chová vůči jejich staršímu synovi a zkoušela si s ním promluvit o tom, že je jeho výcvik moc tvrdý. Brzy ale zjistila, že to nemá cenu. Nešlo o to, že by Sebastien najednou neměl své děti rád, jen chtěl, aby byly nejlepší. A neřešil, co chtějí jeho synové.
Nicova matka ale nechtěla, aby její mladší syn musel podstoupit to samé. Do určité míry jí to připomínalo to, co sama jako dítě prožila. A jelikož se s jejím mužem nedalo mluvit, za jediné východisko považovala možnost, že dostane svého syna mimo dosah jeho otce.
Když bylo Nicolasovi pět let a Sebastien byl zrovna pracovně pryč, sbalila Elodie věci svého syna a odvedla ho pryč. Konkrétně do města Éze na jihu Francie, kde žila rodina civilů s kterými se Elodie stýkala předtím než potkala svého muže a než odešla od své rodiny. Tito lidé, přestože měli vlastní tříletou dceru, souhlasili s tím, že se chlapce ujmou. A tak Nico zůstal u civilů, zatímco jeho matka se vrátila domů a doufala, že její muž jejich mladšího syna nenajde.
Dětství(od pěti let):
Co se dělo v jeho biologické rodině dál Nicolas sám netuší. Díky milující péči svých adoptivních rodičů na svou původní rodinu začal postupně zapomínat.
Jeho novými rodiči se stali Gerard a Annie Dubois, kteří měli ještě tříletou dceru Christelle, kterou si Nick okamžitě oblíbil.
Ze začátku nezvládal změnu prostředí moc dobře, nechápal, proč ho sem matka odvedla a proč nemůže být s nimi, ale postupem času se jeho vzpomínky stávaly stále matnějšími a nořily se stále hlouběji do jeho paměti.
S adoptivní sestrou Christie měl skvělý vztah. Rád si s ní hrál a byl připravený chránit ji před jakýmkoliv nebezpečím, což u něj přetrvávalo celé dětství a vlastně se to nikdy nezměnilo, přestože už jsou oba v podstatě dospělí. Nedovolil komukoliv, aby si na jeho sestričku dovoloval. Když o ni začali jevit zájem chlapci jejího věku, museli nejprve projít přes jeho prověření a že měl opravdu vysoké nároky. A pokud někdo z nich Christel ublížil, měl co dělat s ním. A není pochyb o tom, že v takovém případě šla diplomacie stranou. Svou sestru má opravdu rád a neváhal by kvůli ní riskovat život.
Za své dětství vystřídal velké množství nejrůznějších aktivit a sportů. Miloval vše co představovalo nějaké dobrodružství - noční procházky po lese, prozkoumávání zříceniny, plavání v ledové vodě. Přesto u většiny sportů, kterým se začal věnovat systematicky, nevydržel příliš dlouho. Jediné na co se dokázal dlouhodobě soustředil byla lukostřelba.
Co se týče školy, byl celkem oblíbený nejen mezi svými učiteli, ale i mezi vrstevníky. Ačkoliv působil jako klidný kluk, neměl problém jít s kamarády na pořádnou párty. A jeden nápad byl bláznivější než druhý. Na rozdíl od svých přátel ale vždy dobře věděl, jaké jsou hranice a co už si nemůže dovolit. Byl zvídavý a ochotný každému pomoci. Co mu ale bylo často vyčítáno byla jeho nesoustředěnost, která mu kazila známky. Ale co na tom záleželo?
A jeho vztahy s dívkami? To je samostatná kapitola. Nikdy nenašel někoho s kým by opravdu vydržel, vztah s žádnou dívkou zatím nenaplňoval jeho očekávání…
Dospělost:
Měl vše, co si mohl chlapec jeho věku přát, přesto měl pocit, že mu něco chybí. Jako by zapomněl na něco velmi důležitého, co by dalo jeho životu opravdový smysl. Nevěděl, co to je, ale byl si jistý, že to musí najít.
Bylo mu devatenáct, když mu Annie a Gerard prozradili pravdu o jeho pravé rodině na kterou už si téměř nepamatoval. Jeho vzpomínky vytlačené na okraj jeho mysli se začaly dostávat opět na povrch a on se rozhodl vydat se domů, aby zjistil, proč se ho rodina zřekla. Chtěl znát pravdu.
Nebylo těžké dostat se do domu jeho rodičů, kteří ho přivítali velmi vřele, což ho poměrně překvapilo. Jeho otec mu při té příležitosti řekl, kdo doopravdy je. A v tu chvíli bylo Nicovi jasné, že se musí vydat ve stopách svého otce. Byl přesvědčený, že jde právě o ten ztracený dílek skládačky, který se tak dlouho snažil neúspěšně najít.
Reakce jeho otce ho však opravdu zklamala. Čekal vše, ale rozhodně ne to, že mu jeho otec řekne, že ho sice pořád bere jako svého syna, ale že by nedokázal vysvětlit svým kolegům, proč o něm tak dlouho tajil informace. Mohl by říct, že trávil čas studiem, avšak jak by vysvětlil, že o lovcích neví vůbec nic? Nedokázal se smířit s představou, že by mu jeho syn zkazil postavení v očích ostatních lovců. Názor společnosti pro něj byl podstatnější než vlastní rodina.
Rozhodl se, že umožní svému synovi dohnat roky výcviku, ale někde daleko od něj, aby se o tom nedozvěděli jeho nejbližší přátelé.
A tak se Nicolas dostává do Divine, kde má na přání svého otce podstoupit výcvik. Je odhodlaný udělat vše proto, aby ukázal svému otci, že je dost schopný, aby se dokázal vyrovnat jak jemu, tak i svému bratrovi.
Chce, aby se jednoho dne mohl vrátit domů a objevit se po boku svého otce bez toho, aby se za něj styděl.
