Život v kmenu Tainů:

 

Byl červenec roku 1496, když se jednou z chýší rozezněl pláč novorozence. Stav matky dítěte se začal rychle zhoršovat a nakonec se ji nepodařilo zachránit. Kdo byl otcem dítěte? To pro všechny zůstávalo záhadou. Nikdo z kmene se k otcovství nehlásil a i Casia přísahala, že dítě nepočala s nikým na ostrově. Nepamatovala si nic, co by vysvětlovalo narození dítěte. Chlapec byl velmi podobný své matce, avšak v jeho očích bylo něco zvláštního. Jeho tehdy ještě modré oči měly jemný nádech fialové, s přibývajícím věkem se barva postupně měnila až se nakonec ustálila na tmavě fialové. Kmenem se začala šířit teorie, že jde o potomka boha Ýucahu, který jim byl seslán prostřednictvím Casii, aby jim zajistil ochranu před španělskými kolonizátory. Zvláštní jevy, které se kolem něj začaly brzy dít, tyto teorie jen podporovaly, a tak se chlapec dostal do učení Taínských kněží, kteří ho podporovali v jeho magii v přesvědčení, že jde o poloboha. Mimo jiné se od nich učil také léčení nemocných, avšak především přírodními postupy, bez využití kouzel.

 

Javier se těšil obliby celého kmene včetně zdejšího náčelníka, který k němu přistupoval stejně jako ke svému stejně starému synovi. Dokonce mu věnoval talisman, kterému zdejší obyvatelstvo připisovalo velkou moc a i v pozdějších letech byl považován za mocný artefakt Tainů.

 

Psal se rok 1512, když španělští kolonisté umučili náčelníka kmene, který proti nim vedl partyzánskou válku ve snaze bránit svůj lid. Tainové nevěděli, jak po smrti svého vůdce postupovat. Byli zmatení a jejich myslí zmítal strach. A právě toho využil syn jejich náčelníka, který se cítil ohrožen Javierem a jeho postavením. Právě on přesvědčil své lidi, že Javier není polobůh, který je přišel zachránit před Španěly, ale naopak je to zrádce, který jim tajně předává informace. Uvěřili. A mladý čaroděj byl postaven před jasnou volbu - opuštění ostrova, nebo smrt. Těsně předtím, než navždy opustil vesnici, dostal od jedné ze zdejších dívek přívěsek z černé perleti, který se později stal jeho čarodějným talismanem.

​

 

Kmen Janomanů:

​

Když se malý člun (označovaný jako piroga), vyrobený podle postupů domorodého kmene, ocitl na širém moři, nikdo nevěřil, že by mohl sotva dospělý chlapec přežít. Avšak nemožné se stalo skutečností a loď přeci jen po nějaké době dosáhla pevniny. 

 

Shodou okolností se ocitl ve vesnici (šapuně) kmene Janomamů, která ho i přes počáteční nedůvěru přijala. Na začátku se jeho postavení sice podobalo otrokovi, nebo válečnému zajatci, avšak postupně si zdejší lid získal na svou stranu hlavně díky schopnosti vyrábět nástroje a zbraně ze dřeva, kamene, případně lastur. Ačkoliv byl ve výrobě zbraní velmi zručný, nikdy se je nenaučil používat v boji. 

 

I zde se nakonec Javier díky svým čarodějným schopnostem dostal mezi šamany, přestože ve většině případů šlo o náhodné projevy, které nedokázal ovládat. Zajímal se také o nové postupy výroby zbraní, které mu zatím vždy otvíraly dveře, přestože nebyl zdatným bojovníkem. 

 

S novou společností se rychle sžil a zdálo se, že jim nehrozí žádné větší nebezpečí. Že by snad bylo konečně ukončeno prokletí jeho rodiny, která z různých důvodů unikala pronásledování smrtí? 

 

​

Začátky studia magie:

​

Od příchodu do kmene uplynulo zhruba šest let a čaroděj se vydal do pralesa, aby získal jed na výrobu šípů. Situace byla zrovna neklidná, jeho kmen vedl spor nejen s jednou šapunou, ale rovnou se dvěma. Javier dobře znal hranice, avšak tentokrát se sousední šapuna rozhodla ty své trochu rozšířit. Stál sám proti přesile. A tak se znovu ocitl na útěku, tentokrát však s myšlenkou, že se ještě ten den vrátí do osady. Při útěku před pronásledovateli ale ztratil směr, a tak se po mnoha dnech putování dostal až na území, kde pobývali Španělé. 

 

Právě zde se setkal s jedním čarodějem, který se ho ujal a začal ho učit ovládat svou moc. Muž pracoval ve své kovářské dílně, kde za pomoci magie zpracovával kov do podoby zbraní. Tomu se brzy začal učit i Javier.

 

Mladému čaroději, jež vyrůstal v domorodých kmenech, dělala zpočátku adaptace na španělskou společnost problém. Nejen, že se významně lišila od té, na kterou byl zvyklý, ale právě kvůli Španělům byl před lety donucen opustit svůj domov, když umučili jeho náčelníka v důsledku čehož pak jeho syn otočil lid proti němu. Navíc se setkával s různými předsudky a útoky, avšak díky svému mistrovi se postupně učil, jak v civilizaci fungovat. 

 

Jeho matka zemřela těsně po jeho narození a kmen, kde se narodil, měl naposlouchaných jen pár slov. Bylo pro něj proto velmi náročné porozumět řeči obyvatel kolonie. Jeho mistr, Luis, s ním měl však dost trpělivosti a postupně ho učil vše, co by měl jako čaroděj umět. Chlapec se tedy učil nejprve španělštinu a později i latinu. Kromě toho si postupně osvojoval čtení, psaní, ale i práci se svou magií. Nejvíce ho však bavilo kovářství, především výroba nástrojů a zbraní. Rozvíjel se v ovládání síly ohně, kterou pro svou práci využíval. Díky tomu byl konečně schopný přečíst si dopis, který mu napsala jeho matka krátce před jeho narozením. Tušila snad, že porod nemusí dopadnout podle plánů? Mezi Španěly si vybudoval poměrně dobré postavení, přesto se mezi nimi nikdy necítil opravdu doma. Luis to chápal a přestože ho za tu dobu začal brát téměř jako vlastního syna, chtěl mu dát prostor poznat svět. 

 

 

Cesta do Evropy:

​

Roku 1632 se Javier vydal s lodí ke břehům Evropy. Neplánoval ale zůstat na území Španělska. Luis ho odkázal na jednoho svého známého, kterého měl vyhledat a předat mu zprávu. 

 

Do Evropy připlul v době, kdy světem zmítala Třicetiletá válka. Francie se v tu dobu spojila s nizozemskými a švédskými vojsky, která bojovala proti Španělsku. Chtěl se boji vyhnout a poté, co navštíví vesnici, kde se narodila jeho matka, odejít ze země. Doufal, že by se mohl setkat s někým ze své rodiny, i když tušil, že již nikdo z příbuzných nežije. 

Jednou v noci přespával ve vesnici, do které právě dorazila armáda, jejíž cílem bylo naverbovat zbývající muže a doplnit své řady. A tak, přestože to neměl v plánu, mu nezbylo, než do armády vstoupit. Nechtěl znovu utíkat, toho už měl za svůj život dost. Pokud měl zrušit rodinnou kletbu v podobě neustálého pronásledování, musel se k boji postavit čelem.

 

Jenže ani válka ho nenaučila zbraně ovládat. Čím víc se snažil, tím méně byl úspěšný. Začal se tedy zapojovat především do tvorby zbraní a pomáhal při léčení osob, i když s léčivou magií neměl zkušenosti. Vyrůstal mezi mírumilovnými Tainy a boje ho připravili o mnoho, brzy proto začal spřádat plány, jak z válečné fronty zmizet a splnit úkol, který mu jeho mistr zadal.

 

Vojenské ležení bylo ponořené do tmy a jen pár hlídkujících vojáků se pohybovalo venku. Mezi nimi byl i Javier a mladý, sotva dvacetiletý voják, s kterým se za tu dobu stihl spřátelit. Vše vypadalo klidně, ale krátce po půlnoci se situace změnila, když nepřítel zaútočil a v táboře zavládl chaos.

 

Oba chlapci využili vzniklé situace a z tábora utekli. Díky zásobování armády bojujícími mocnostmi se jim podařilo dostat až do Švédska, které se během sedmnáctého století stávalo jedním z nejmocnějších evropských států. 

 

Do Švédska se dostali krátce po smrti krále Gustava II. Adolfa, v době kdy vládu nad územím měla regentská rada, jež měla zemi spravovat do doby, než korunní princezna dosáhne plnoletosti. 

 

Javier zůstal v hlavním městě  jako kovář, kde učil řemeslu také chlapce, kterému pomohl utéct z bojů. Podařilo se mu najít čaroděje, kterému měl předat dopis. Právě on mu zprostředkoval kontakt se vzdělanci i příslušníky královského dvora. Jednou dokonce koval meče, jež byly určené k tomu, aby se s nimi korunní princezna Kristýna učila šermovat. 

 

Z hlavního města však nakonec po pár letech odešel. Byl natolik zvyklý cestovat, že ho setrvání delší dobu na jednom místě nebavilo. Navíc se mu naskytla příležitost k rozvoji jeho magických schopností. Odešel proto do finských jezerních oblastí, kde žil čaroděj, jež v minulosti studoval ve Spirálovém Labyrintu. To on ho naučil mnoha magickým dovednostem, které teď ovládá, a umožnil mu studium mnoha textů. A to i přesto, že zpočátku si přišel jako sluha, který musí poslušně plnit příkazy svého pána. Mikael, jak se finský čaroděj jmenoval, si ho těmi úkoly zkoušel. Po mnoha letech, kdy se Javier učil pod jeho vedením, se Mikael rozhodl, že se zasadí o jeho přijetí do Spirálového Labyrintu.

 

Tento plán však nikdy nebyl realizován, což bylo způsobeno mimo jiné také koncem války. Právě ztráta prosperity vedla patrně k honům na čarodějnice, které v tu dobu v zemi probíhaly. Jelikož se Mikael, předtím než se stáhl do ústraní a částečně i po tom, snažil lidem pomáhat, byl prozrazen a inkvizitoři dorazili až k nim. Mikael donutil Janviera uprchnout, ještě předtím mu však dal obálku a malou dřevěnou krabičku. Nechtěl svého mistra poslechnout, ale byl k tomu donucen. Několik dní se tedy bezcílně toulal mezi jezery, než se odhodlal vrátit k místu, které pro něj několik let představovalo domov. Dům byl vypálen a téměř vše bylo zničeno. Ztráta mistra, kterého si oblíbil, ho zničila. Nechtěl zůstávat na tomto severském území a tak se rozhodl vydat na další cestu. Vzal si jen pár předmětů, které přežily útok inkvizitorů. Mezi nimi byla i zpráva pro čaroděje ze Spirálového Labyrintu s doporučením. Chtěl dokončit, co jeho mistr začal, ale setkal se s odmítavou reakcí.

 

Po opuštění území dnešního Finska trávil mnoho let na cestách nejen po Evropě. Dostal se také do Asie, kde navštívil například Japonsko, nebo do Afriky. Nikde se však nezdržoval příliš dlouho. Seznámil se s mnoha lidmi po celém světě, získával nové zkušenosti a mnohdy se dostával do situací, kdy mu šlo o život. Nikde ale s nikým nenavazoval bližší vztahy, snad jako by se obával, že jakmile si někoho pustí blíž k sobě, bude muset znovu utéct a dotyčnou osobu tak opustit. Během svých cest navštívil mnoho kultur i izolovaných kmenů, díky čemuž se mu podařilo získat velké množství informací o nejrůznějších artefaktech a magických předmětech. Netoužil však po moci, nepotřeboval je hledat. Informace u něj byly uložené jako knihy v archivu rozsáhlé knihovny. Jediný kontinent, kterému se určitým způsobem vyhýbal byla Amerika. Měl s ní spojené velké množství vzpomínek, které nechtěl nechat vyplout na povrch své paměti. 

 

Koncem 17.století se na svých cestách dostal až do Francie a to krátce po vzniku první francouzské republiky. Pobýval v Paříži až do podzimu roku 1793, kdy byla nastolena Jakobínská hrůzovláda a lidé začali být popravováni. I on se dostal do konfliktu se stranou Jakobínů a byl uvězněn. Díky své magii se mu podařilo z vězení uprchnout dřív než došlo na jeho popravu. Nechtěl utéct, jen potřeboval čas na to, aby naplánoval svržení Jakobínů. Když opouštěl Paříž, stal se svědkem útoku na mladou dívku, vedle které ležela její asi šestiletá dcera. Ženě již pomoci nedokázal, avšak rozhodl se, že se postará alespoň o její dceru. Isabelle, jak se dítě jmenovalo, byla dcerou pařížského úředníka, který se otevřeně postavil proti kruté vládě strany Jakobínů. Poté, co byl uvězněn a popraven, se jeho manželka i s dcerou vydala na útěk, avšak byla přepadena a zabita. Přežila jen dívka, která měla být ponechána napospas divoké zvěři. 

Janvier odešel spolu s dítětem do Normandie, avšak nechtěl jen přihlížet tomu, co se v zemi děje. Proto se v roce 1794 zapojil do úspěšného politického převratu. 

Malou Isabellu vychovával jako vlastní dceru, kterou nikdy neměl ani nemohl mít. Jenže období klidu a spokojenosti nemohlo trvat věčně. Když bylo Belle kolem 16 let, začala se scházet s jedním mladíkem z vesnice. Ten však byl donucen nastoupit do Napoleonovi armády. Ta ještě několik týdnů setrvávala v ležení v blízkosti vesnice, kam Isabell tajně chodila za chlapcem, na kterém jí záleželo, a ignorovala při tom všechna varování. Jen krátce předtím, než armáda odešla, se o vztahu dozvěděl generál. Bella se ten den domů nevrátila. Její tělo bylo nalezeno v lesích nedaleko vesnice. A Janvier, zničený další ztrátou, se vydal na další ze svých cest. 

 

 

Obchod s artefakty:

​

Během svého putování se setkal s čarodějem, který se věnoval obchodování s artefakty. Informace, které za svůj život nasbíral, pro něj byly zajímavé a on s ním navázal spolupráci.  Již se nesnažil setrvávat déle na jednom místě, ale pátral po legendách a artefaktech, i když ho to v minulosti nikdy příliš nezajímalo. Potřeboval nějak vyplnit svůj volný čas, kterého měl příliš mnoho. Již ho nebavil ten dlouhý život, během kterého musel neustále utíkat před pronásledovateli a nemohl si k sobě nikoho pustit blíž, protože to vždy skončilo smrtí, nebo jeho nuceným odchodem. Chyběla mu společnost a i když by to nikdy nepřiznal, ve spolupráci pokračoval hlavně kvůli kontaktu s dotyčným čarodějem. Tuto spolupráci začal časem vnímat téměř jako přátelství, přesto zde bylo něco, co čaroději nikdy nepřiznal - vlastnictví artefaktu rodu Tainů. Ale i přes jeho snahu se o něm dozvěděl a chtěl tento talisman získat. Janvier mu ho však nechtěl vydat a to nejen kvůli moci, kterou dle legend ukrýval, ale především kvůli vzpomínkám, které s ním měl spojené. 

Jednoho dne však artefakt zmizel. Janvier hledal všude, ale po talismanu ani stopa. Zrádce! Určitě mu ho musel vzít! Vždyť ho tolik chtěl. Konfrontoval obchodníka s artefakty a požadoval navrácení toho, co mu patří. Nevěřil mu, že s tím nemá nic společného. Že neví, kde ten talisman je. A tak, po mnoha hádkách a snahách o vyřešení krádeže, beze slova zmizel bez toho, aby se někdy dozvěděl, jak to tehdy skutečně bylo. 

 

S pocitem, že se nedá nikomu věřit, pokračoval v cestování po světě, navazování krátkodobých spojenectví s různými lidmi z různých vrstev společnosti a snahou vyplnit svůj volný čas studiem magie a dalšími aktivitami, jež byly zrovna k dispozici. Ale stále měl pocit, že mu v životě něco chybí. 

Po nějakém čase se setkal s dalším z čarodějů, jež měl vazby na Spirálový Labyrint. S jeho pomocí se pokusil znovu ucházet o studium, avšak ani tentokrát nebyl úspěšný. Byl tedy odkázán na čaroděje, s kterými si setkával, a na samostudium. Nikdy se mu ale nedostalo vysvětlení, proč nebyl do Spirálového Labyrintu přijat. Byl snad někdo proti němu? Nebo ho neshledali jako dostatečně schopného? To je otázka, na kterou nikdy nenašel odpověď a časem přestal o její nalezení usilovat. 

​

​

Nové tisíciletí a nový začátek:

​

Během svého cestování si dával pozor, aby nenavštívil střední a jižní Ameriku. Přesto se na počátku nového tisíciletí rozhodl vrátit domů. Avšak ani cestování po Jižní Americe mu nepřineslo očekávanou radost, nakonec se tedy vydal na Kubu najít kmen Tainů, kde se narodil. Neúspěšně. Pokračoval tedy do Amazonie a na počátku roku 2023 se dostal na území Janomamů. Kmen byl izolován a do kontaktů s bělochy přicházel jen výjimečně. Příslušníci kmene však již dávno nevěděli nic o čaroději, jež jim kdysi pomáhal s výrobou zbraní. Ve snaze ochránit svůj lid ho zajali. Ačkoliv byl zvyklý na vyjednávání s domorodými kmeny, tentokrát jeho diplomacie nepřinášela výsledky. Když už se zdálo, že by mohl uspět, prohledali členové jeho osobní věci. Našli mezi nimi také náhrdelník vyrobený Janomany, který nosili především šamani za účelem ochrany. Nevěřili, že kdysi mezi členy kmene žil, považovali ho za zrádce a zloděje. A tak byl zavražděn členy kmene, který mu kdysi poskytl azyl.

Ocitl se na vratké loďce s mužem, který po něm požadoval to nejcennější, co měl, výměnou za druhou šanci. A on, ačkoliv ho již dlouhý život na cestách nebavil, nakonec souhlasil v naději, že mu nové místo poskytne další příležitosti a možná ho donutí konečně zpomalit a přehodnotit svůj dosavadní způsob života. Odevzdal všechny artefakty, které za svůj život získal, a vstoupil do Divine.